Hmotnost: Standard plemene neuvádí, pohybuje se okolo 20 kg
Výška v kohoutku: Psi 55 – 62 cm, feny 51 – 58 cm
Země původu: Rusko
FCI skupina: skupina 5 špicové a primitivní plemena, sekce 2 severští lovečtí psi se zkouškou z výkonu
Věk: 10 – 12 let
Autor: Marta Hamerníková
Historie
Plemeno podobné lajkám bylo objeveno při archeologických vykopávkách ve Švédsku, což naznačuje využití psů vikingy. Původ plemene byl však v oblastech Uralu a Sibiře. Díky svým loveckým schopnostem a odolnosti se plemeno postupně rozšířilo po celé Sibiři, tedy od hranic Finska s Ruskem až na Kamčatku. Tito psi se využívali výhradně na lov, ale dokázali zastoupit také roli hlídacích psů a postupně se také stali saňovými psy. Do České republiky se lajka rozšířila až v 80. letech 20. století.
Popis a povaha
Výška dospělého jedince je 55 – 60 cm a váha se pohybuje okolo 20 kg, jedná se tedy o střední až velké plemeno. Typickým rysem lajky je na hřbet zatočený ocas. Barevné rázy jsou šedá, bílá, pepř a sůl a všechny odstíny červené a černé. Díky svému původu má plemeno velice hustou srst, která udrží psa v teple i v mrazivém počasí. Lajky se řadí mezi středněvěká plemena, dožívají se přibližně 10 – 12 let.
Zdraví
Lajky bývají velmi odolné vůči různým chorobám a nemocem, a to především díky tomu, že se jedná o primitivní plemeno (plemeno, které není moc prošlechtěné), které je navíc navyklé na nepříznivé přírodní podmínky. Dále se může lajka pochlubit jedním z nejlepších zraků u psů.
Účel chovu
Nejrozšířenějším využitím západosibiřské lajky je bezpochyby lov, pro který je toto plemeno vyloženě stvořené. Lajky lze ale také uplatnit jako saňové psy, kdy tuto aktivitu zvládají s grácií a noblesou. S lajkou je možné taky provozovat canicross, agility, turistiku nebo třeba jízdu na kole či bruslích. Je ovšem důležité brát zřetel, že se primárně jedná o lovecké plemeno, a k tomuto účelu bylo také řadu desetiletí vedeno.
LOV
Pro lajku je více typický samostatný lov, kde využívá svou všestrannost, chytrost a získané zkušenosti. Při lovu využívá všechny smysly, nespoléhá pouze na čich nebo sluch, ale také se často rozhlíží a je možné lajku přistihnout i při pozorování stromů, což u loveckých psů není moc typické. Zmínit musíme také dobré vlastnosti při stopování zvěře, nevýhodou zde může být fakt, že lajky nehlásí, ale loví v tichosti, hlásí až absolutní kontakt. Zvláštní vlastností plemene je, že většina jedinců nemá zájem o mrtvou zvěř.
Výhody a nevýhody
Nespornou výhodou plemene je věrnost k pánovi, dále také výborné zdraví, fyzická odolnost a finančně nepříliš náročný chov. Při lovu se velmi ocení schopnost vyhodnocovat situaci a také využití více smyslů, především čichu a výborného zraku. Výhodou je i výcvik, který při správné pozitivní motivaci není větším problémem.
Jako nevýhoda může být brán silný lovecký pud, který ovlivňuje chování psa. Nejedná se o příliš společenské plemeno, respektuje svého pána a rodinu. Lajky také mívají problém s dělením se s ostatními psy, proto se také často moc nemusí s jinými psy, není však agresivní. Nevýhodou také může být samostatnost a velká aktivita plemene, která musí být uspokojena dostatečným pohybem.
Zajímavosti
Velká část populace si stále myslí, že plemeno lajka bylo vybráno sovětským svazem pro let do vesmíru. Skutečnost je ovšem taková, že do vesmíru letěl obyčejný pouliční pes. Důvod proč se začalo uvádět, že do vesmíru letěla lajka je jednoduchý, bylo to jméno vybraného psa, které bylo odvozeno od slova štěkat rusky lajat.
Autor: Marta Hamerníková